Čer 30 2008

Historie farnosti

Publikoval

Farní kostel Povýšení svatého Kříže

převzato ze stránek městské části Praha-Vinoř

Farní kostel Povýšení svatého KřížeNejstarší historicky doloženou stavbou v obci je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. kříže. Původní románská jednolodní stavba byla v letech 1727 -1728 přestavěna do nynější barokní podoby.

Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl sakristii. Kolem kostela býval od pradávna hřbitov. Avšak roku 1805 byl zrušen, zachovala se jen původní kostnice.

Poslední stavební úprava kostela pochází z r. 1888. Za druhé světové války byl poškozen zásahem bomby. V roce 1998-99 byl naposledy kostel opraven.

V průčelí kostela stojí hranolová věž s nízkou cibulovitou stříškou s barokními velkými okny v bocích. Její zdivo (zbudované z vrstvené opuky) je románské. V hořejším patře jsou patrny zbytky potrojných okének a všech čtyřech stranách, z nichž každé (1,32 m široké) bylo dvěma sloupky na tři děleno. Obložení oken je vytesáno ze zelenavého pískovce. Síla zdi v místech, kde se okénka nalézala, je 0,72 m.

Farní kostel Povýšení svatého KřížeLoď  kostela je 10,8 m dlouhá a 6,7 m široká s křížovou cihlovou klenbou o dvou polích. Po obou stranách je rozšířena o dvě užší (4,65 m široké) a nižší lodi, do nichž se otevírá dvěma půlkruhovými arkádami spočívajícími uprostřed na silném čtyřbokém políři. Také tyto postranní lodi jsou vyzdobeny stejnou klenbou jako loď hlavní. Klenba v hlavní lodi se opírá o prosté přístěnné pilastříky s pajonskými štukovými hlavicemi, pilastříky v bočních lodích hlavice nemají. Triumfální   oblouk je segmentový.

Farní kostel Povýšení svatého KřížeApsidovitý presbytář je 5,15 m široký, 5,62 m dlouhý, patrně byl teprve v barokní době na místě staré románské apsidy zbudovaný. Klenba presbytáře je valená s lunetami nad okny. Okna presbytáře jsou vesměs obdélníková uzavřená nahoře stlačeným segmentem.

Do severní stěny sakristie byl při barokní přestavbě vsazen náhrobní kámen Elišky z Kraselowa, manželky Jan z Dubče. Vnitřní zařízení kostela pochází převážně z 18. století. Starší je pouze gotický dřevěný krucifix z doby kolem poloviny 15. století, restaurovaný v roce 1972.

Zevnějšek kostela je úplně prostý, pouze průčelí postranních lodí mají barokně prohnuté a barokní kamennou vázou dole ozdobené pološtíty.

Kostel Povýšení sv. Kříže – podrobná historie

František Filip, Vinořský zpravodaj č. 71, podzim 2002

Kostel Povýšení sv. Kříže je nejvýznamnější kulturní památkou Vinoře i okolí.

Farní kostel Povýšení svatého Kříže
Původ vinořského kostela sahá až k prvním počátkům křesťanství. Podpořením této domněnky může být i zasvěcení kostela. Když totiž kníže Bořivoj přijal v roce 874 křest, založil následně na Levém Hradci první křesťanský chrám zasvěcený sv. Klimentu. Další křesťanské chrámy z této éry byly zasvěcovány sv. Longinu, sv. Martinu a sv. Kříži. Okruh světců, kteří se stávali patrony prvních křesťanských kostelů, je tedy poměrně úzký a zasvěcení našeho kostela sv. Kříži dalo proto podnět k časovému umístění kostela již do začátku křesťanství. Původní kostel byl dřevěný, ten ale vyhořel a následně již byl postaven kostel kamenný s kruhovým půdorysem tvaru rotundy (sv. Jiří na Řípu, rotunda sv. Martina ve zdi, sv. Martina na Vyšehradě a jinde). je doloženo, že kostel byl obehnán zdí a vodním příkopem, aby také chránil občany před nájezdy loupeživých a nepřátelských kmenů. Tyto stavby jsou charakteristické pro období románské. Časem kostel přestal vyhovovat zvyšujícímu se počtu obyvatel, a proto v 1. polovině 13. století byla po úpravě původní stavby přistavěna chrámová loď s věží. Stavba spadá ještě do doby románské, zdivo věže je z vrstvené opuky a charakteristické trojité okno i se sloupky je na východní straně věže zakryto střechou lodi.

Období gotiky a renesance se stavebních úprav kostela podstatněji nedotkla. Jenom ve 14. století došlo k výměně románských oken za okna gotická a částečně bylo doplněno a obnoveno vnitřní zařízení. kostel zůstal z doby románské přestavby jednolodní. z té doby se zachoval vzácný gotický kříž (polovina 15. století), který byl v roce 19672 restaurován a dnes je uložen v arcidiecezním depozitáři ještě s dalšími historický cennými předměty. Z 1. poloviny 14. století je již záznam o existenci fary (1339) a v roce 1384 je kostel uváděn jako farní s vlastním  farářem.

V 18. století, to již bylo období baroka a rokoka, kostel znovu nedostačoval, vinořská farnost byla rozsáhlá, kromě stávajících přifařených obcí k ní patřily i Čakovice a Třeboradice, Mratín i Veleň, Miškovice a Letňany. V roce 1786 došlo k úpravě hranice farnosti a od toho roku k ní patřily Kbely, Satalice, Radonice, Cvrčovice, Kostomlátky, Podolánka, Přezletice a Ctěnice. Tento rozsah zůstal platný dodnes, kromě MČ Praha Kbely.

Ve 20. letech 18. století došlo proto k podstatnému zvětšení kostela barokní přestavbou (1727-1728). Byly přistavěny 2 boční lodě – nižší než loď hlavní a na severní straně sakristie. Vchod do lodi je na obou stranách dvěma půlkruhovými arkádami, které uprostřed spočívají na čtyřbokém pilíři.

Přístavbou se zcela změnil vnější vzhled kostela. je střízlivě barokní, jednoduchý, průčelí postranních lodí je barokně kroužené a pološtíty jsou ozdobené vázami. obdobně je tomu i s interiérem kostela. Oltáře jsou na barokní styl jednoduché, oltářní obrazy jsou kopie od neznámých malířů. Pouze obraz na hlavním oltáři – Povýšení sv. Kříže – namaloval některý z umělců z okruhu školy Ignáce Raaba (60. léta 18. století). Nad bočními brankami jsou sochy sv. Ludmily a sv. Václava. Boční oltáře jsou zasvěceny P. Marii, sv. Josefu (oltář byl restaurován a práce dokončeny v roce 2002), sv. Anně a sv. Janu Nepomuckému.

Čtrnáct zastavení Křížové cesty je symbolicky vyjádřeno  14 kříži (autor Jaroslav Krajl) z roku 1992. Pozornosti zaslouží ještě kazatelna, křtitelnice, na které bývala soška Křtu Páně, po odcizení v r. 1991 nahrazená soškou sv.  Jana Křtitele, procesní kříž a lampy, zpovědnice a pontifikální křeslo s dvojicí sedátek. Vzácnou památkou je i barokní kříž. Všechno toto vybavení je práce z 18. století. Lustr v hlavní lodi je původem ze zámku. V roce 1781  byly v kostele postaveny varhany, datum se signován na nástroji.

Neoddělitelnou součástí kostela jsou zvony.

Nejstarším je zvon v sanktusové věžičce s uvedeným rokem 1558 (období renesance), zhotovený zvonařskou firmou Brikciho. Jeho průměr je 44,5 cm a hloubka 35 cm. Kromě nápisů je na plaketě vztyčený kříž s  křižovaným po stranách se sv. Janem Evangelistou a Pannou Marií. Používán byl obvykle jako umíráček. Druhý původní zvon věnovala „M. Bělohřibková (choť velkostatkáře) ve Vinoři památce své dcery Melanie v roce 1933“, takový je  nápis na zvonu. Ze stávajících zvonů je nejmladší. Je pravděpodobné, že byl ulit pro zcela jiný účel. Ulila jej zvonařská dílna Buřil a Risse v Kuklenách v r. 1928 asi na objednávku k 10. výročí vzniku ČSR.

Farní kostel Povýšení svatého KřížeVe věži byly zavěšeny další dva zvony, které však byly v době 1. světové války sneseny a odvezeny. Po válce byly nahrazeny, ale za 2. světové války  je potkal stejný osud pravděpodobně v roce 1942, ale v záznamech to doloženo není (z té doby nejsou téměř žádné). V roce 1954, za P. Václava Kačírka, proběhlo v dubnu svěcení dvou zvonů, jako náhrada za zrekvírované zvony za 2. světové války. Oba pocházejí ze stejné zvonařské dílny Štěpána Pricqveye. Jde o rod zvonařů, jejichž dílna se přistěhovala v 1. polovině 17. století do Klatov z Lotrinska a odtud tyto dva zvony pocházejí. Vzhledem k datu odlití lze téměř s určitostí říci, že nejde o zvony původně vinořské, ale o zvony z některého zrušeného kostela v  pohraničí nebo dovezené z Německa. Nejde o zvony nové, jak je chybně uvedeno v kronice, ale pocházejí z doby raného baroka. Starší zvon apoštolů sv. Filipa a Jakuba je menší a je z roku 1653, větší zvon je z roku 1676 s nápisem „Ke cti Panny Marie – sv. Kateřiny – sv. Barbory.“ Nápisy na obou zvonech  jsou odlity v latině, nesou iniciálu S-P (Štěpán Pricqvey) a jsou bohaté na výtvarnou povrchovou úpravu.

Při barokní přestavbě kostela byl vsazen do venkovní zdi u sakristie náhrobní kámen, původně zakrývající hrob uvnitř kostela, kde byla pochována manželka Jana z Dubče – Alžběta. (Rytíři z Dubče drželi Vinoř celé 15. století).

Farářem, za kterého se přestavba prováděla (1727-1728), byl Augustin J. Werner, rodák z Hradce králové. Architektem a stavitelem přestavby  kostela byl František Maxmilián Kaňka (1674-1766) a s velkou pravděpodobností i fary a sýpky. Je označován za nejpřednějšího tvůrce barokní architektury v Čechách, umělce, který dokázal spojit rané baroko s jeho vrcholným obdobím v souvislý umělecký styl. V roce 1724 byl za své zásluhy jmenován císařským architektem.

Všechny podstatné stavební změny vinořského kostela, od přestavby až po vybavení, byly provedeny v 18. století, z 19. století jsou záznamy jenom o menších opravách. Kolem kostela býval také hřbitov, po kterém zůstala kostnice a železný kříž.

Zákaz pohřbívání kolem kostelů vydal císař Josef II. Záznamy nejsou přesné, ale rok zrušení je udáván 1790. Definitivní ukončení pochovávání bylo asi až roku 1805, kdy byl otevřen hřbitov nový (zatím historický nedoloženo).

Počátkem 20. století došlo k přestavbě varhan. Hrací stůl byl přemístěn z prostoru hrací skříně do zábradlí kůru a varhaník tak měl přímý pohled do kněžiště a na hlavní oltář. K dalším opravám došlo ve 2. polovině 40. let, kdy varhany byly poškozeny při náletu v březnu 1945 a v 90. letech, kdy byly čištěny a hlavně laděny, náročnější oprava proběhla v roce 1993.

Protože se po celé 19. století podstatnější opravy neprováděly, bylo o to náročnější století dvacáté. V letech 1955 – 1958 byla opravována věž,  střecha, okapy, fasáda kostela a opěrná zeď (farářem P. V. Kačírek). Náklady na opravy byly hrazeny z darů věřících, kteří provedli i některé  zednické práce.

V roce 1991 byly z kostela odcizeny 4 obrazy Křížové cesty a několik soch světců. Proto bylo instalováno elektronické zabezpečovací zařízení a zlepšeno vnitřní osvětlení. V roce 1992, protože hrozilo zatékání do kostela, byla provedena nejnutnější oprava krytiny a klempířských prvků. Kompletní generální opravy včetně opláštění, krovu, krytiny a okapů se kostel dočkal v roce 1999/2000 za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy, Místního zastupitelstva a sponzorů (farářem P. Karel Kroupa). Došlo i k vymalování kostela (před tím v roce 1971 a fasády 1972) a zavedení rozhlasového zařízení. Venkovní osvětlení bylo instalováno v r. 2001. 14. června 2001 večer došlo k náhlému zborcení části opěrné zdi, opravu se podařilo dokončit v 1. polovině roku 2002. K poranění ani jinému neštěstí bohudík nedošlo. Předtím byly odstraněny staré vzrostlé lípy z okolí kostela, které narušovaly jak opěrnou zeď, tak statiku kostela. Na doporučení Státní památkové péče byly vysazeny stromy nové.

Vstup do kostela lodi je oddělen od předsíně krásnou ručně kovanou ozdobnou mříží, práce umělecké kovářské firmy pana Františka Lonského ze Dřevčic. Druhá mříž pak je zvenku kostela a zabezpečuje vchodové dveře do sakristite. Obě mříže byly zabudovány v roce 2001 (zhotovení zadal P. Karel Kroupa).

Vinořský kostel měl i svůj vlastní chrámový sbor.  Poslední zaznamenané vystoupení je ze 14. září 1947, kdy při slavnostní poutní bohoslužbě předvedl Říkovského latinskou mši „Missa brevis et facilis“. Poutní kázání měl děkana P. Václav Šebek ze Zbraslavi, bohoslužby celebroval vícekancléř P. Rudolf Dörner za asistence místních kněží, nového duchovního P. Metoděje Hasilíka a P. Zvonko Šurmína.

S vinořským kostelem je spojena i pověst o pyšné šlechtičně, která, protože zneuctila chléb, se v kostele propadla. Údajné místo je pod oltářem sv. Josefa.

Komentáře nejsou povoleny

Komentáře jsou momentálně nedostupné.